Kiss From Vampire - 11. kapitola: Nepředvídatelná trhlina v plánu

30. may 2009 at 17:05 | Kaku |  Kiss From Vampire
Mno, takže už jsem to konečně dopsala... :D Varuju vás, že se tam opět nic neděje, tím pádem je to nuda. A taky je to celkem krátký. Ale já nějak zjistila, že neumim psát žádnou akci...prostě celý je to takový nějaký nezáživný...ach, tohle ale neřešte, to si musim vyřešit sama. No, tak aspoň vám přeju hezký (nudný) počtení. :D



11. kapitola: Nepředvídatelná trhlina v plánu



Probudila jsem se uprostřed noci po nové noční můře. Žádné holčičky se tam sice neměnily ve staré muže, ale troufám si říct, že to bylo snad ještě horší. Zdálo se mi totiž, že díky tomu, že jsem vymyslela ten úžasný plán s ignorací Edwarda, všichni Cullenovi odjedou pryč. V tom snu jsem klečela, plačíc na silnici a dívala se, jak odjíždějí. Nemohla jsem nic dělat, obklopovala mě šílená bezmocnost. I přesto, že jsem je prosila, aby nikam nejezdili, probodli mě chladnými pohledy, nastoupili do aut a nechali mě tam samotnou. A mohl za to ten můj nový plán.
Sešla jsem se napít, abych se trochu uklidnila, protože i když jsem věděla, že je to jenom sen, nemohla jsem si pomoct a tu bezmocnost pořád cítila. Byla všude kolem. Přesvědčovala jsem se, že to byl sen, že se nic takového určitě nestane. Protože proč by odjížděli kvůli jedné bláznivé obyčejné dívce jako jsem já? Nemožné. Ale přesto ve mně hlodaly pochybnosti.
Jen tak jsem několik minut seděla na židli v kuchyni, než mě opět přepadla únava a já se vydala zpět do postele.
Tentokrát jsem se probudila až se zazvoněním budíku. Bylo mi příšerně. Bolela mě hlava a cítila jsem se hrozně nevyspale. I když co taky čekat, když se v noci producíruju po domě hned po tom, co mě probudí nepříjemný sen?
V koupelně jsem se na sebe podívala do zrcadla jenom proto, abych vzápětí zjistila, že příjemná zombie se opět vrátila na své místo. Nejenže jsem se jako oživlá mrtvola cítila, já tak i vypadala. Paráda.
Ani jsem nesnídala, vzala jsem si pouze prášek na bolest hlavy, který jsem zapila trochou vody a vyrazila jsem do školy.
Cesta dnes byla dlouhá a nudná. Hudbu jsem si nezapnula, neměla jsem náladu. Ke škole jsem přijela mezi prvními. Divné, a to jsem jela pomalu. Že bych vyjela tak brzo? Jelikož jsem najednou měla čas, rozhodla jsem se, že si znovu promyslím, co budu dělat.
Sedla jsem si na lavičku a zírala na stromy, jejichž listí se třepotalo ve větru. Snažila jsem se své rozhodnutí ještě jednou přehodnotit. Když Edwarda nebudu ignorovat, bude všechno v pořádku do té doby, než si začnu myslet nepatřičné věci. A myšlenkám se moc poroučet nedá; prostě přicházejí a odcházejí, kdy se jim jen zlíbí. Když ho budu ignorovat, bude mě nenávidět a tím riskuju to, že se celá jeho rodina sebere a odjede. Je nějaká třetí možnost? Vždycky musí být… třeba bych se mohla svěřit Alici a doufat, že mě pochopí a nějak mi pomůže. Ano, to zkusím. Musí to vyjít. Já přece nechci, aby odjel!
Začalo přijíždět víc a víc lidí, z čehož jsem usoudila, že je právě tak načase, abych se vydala do školy. Je přece pátek, nějak to tu už doklepu. V půlce mojí cesty se ke mně připojila Jamie. Nic neříkala, jenom si mě obezřetně prohlížela. Asi usoudila, že dnes nejsem ve správném rozpoložení, ale kdy jsem taky byla, že?
Než jsme se rozešly do učeben, už to nevydržela.
"Chloe, pověz mi, co se děje? A nevykládej tady, že nic. Mám oči a vidím, že ti něco je." Pořád se na mě dívala a vyčkávala. Docela mě dojalo, že má o mě takovou starost.
"No…já mám teď nějaké problémy…jestli chceš, tak bych ti to mohla po škole říct?" zeptala jsem se po menší odmlce, kdy se na mě Jamie dívala lehce nechápavým výrazem.
"Samozřejmě, že chci, za koho mě máš! Po škole na tebe počkám u auta a půjdeme se projít tady kolem školy, bereš?" hned na mě začala plánovat. Jen jsem přikývla a vydala se na hodinu.
Opět to byl šťastný den. Tentokrát mě učitelka na dějinách vyzkoušela z druhé světové války. Chtěla vědět proč se do války dostalo Japonsko a jak to bylo v Tichomoří. Dál chtěla vědět o útoku na Pearl Harbor a k mému překvapení i o operaci Barbarossa, která se konala v Evropě a kterou vedl Hitler proti Sovětům. S velkými obtížemi jsem odpovídala na její otázky. Nakonec jsem z toho vyšla celkem dobře. Dostala jsem dvojku a ještě poslouchala řeči o tom, že to ze mě leze jako z chlupaté deky a kdybych mluvila sama, dostala bych jedničku. Ale mně to bylo upřímně jedno. Její proslov mi šel jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Při trigonometrii jsem seděla s Jamie, ale nemluvily jsem spolu. Obě jsme se soustředily na dnešní extra nudnou výuku.
Poté jsem měla angličtinu, kde jsem seděla s Alicí. Jen jsem ji tiše pozdravila a posadila se vedle ní. Trochu jsem zamrkala, když se přede mnou zjevil papír, na kterém bylo Aliciným úhledným a trochu zvláštním písmem něco napsáno.

Co je ti, Chloe? Jsi nějaká divná…stalo se něco?

Přitáhla jsem si papír blíž a napsala odpověď. Ještě jsem se na Alici podívala a trochu nejistě usmála, než jsem jí papír vrátila.

Potřebovala bych si s tebou promluvit, Alice. Teda pokud by to šlo.

Jí napsání odpovědi trvalo mnohem kratší dobu než mně. Za několik vteřin už ho posouvala nenápadně ke mně.

Samozřejmě…co třeba po škole? Přijedu k Tobě a probereme to. Tak ve tři, ano?

Způsob, jakým psala písmeno Z, mi připomněl písmo mojí babičky, u které jsem párkrát byla ještě s rodiči. V duchu jsem se musela usmát nad svými pochybnými myšlenkovými pochody. Radši jsem hned odepsala.

Dobře. To mi vyhovuje. Potřebuju ti toho tolik říct…


Podsunula jsem jí papír a rozhlédla se po třídě. Učitel cosi vykládal a evidentně ho nikdo neposlouchal. Přejela jsem očima své spolužáky a zjistila jsem, že nikoho z nich skoro neznám. To už ale přede mnou byl dopis od Alice.

Je to tak vážné?

Chystala jsem se napsat odpověď, ale papír najednou zmizel zpod mých rukou. Zase jsem několikrát zmateně zamrkala a až pak se ohlédla na Alici. Psala si výpisky a když vycítila můj pohled, opatrně koukla na učitele. Podívala jsem se tím samým směrem a zpozorovala, že se nebezpečně přiblížil k naší lavici. Procházel uličkou a u naší lavice se zastavil.
"Slečno Walkerová, proč si nepíšete výpisky?" zeptal se nasupeně. Okamžitě jsem sáhla po sešitě a začala opisovat to, co bylo na tabuli.
"Ať už se to laskavě neopakuje, jinak to nebudu já, s kým to budete řešit," pohrozil a odkráčel. Jenom jsem si povzdechla nad jeho blbostí.
Následovala už jenom občanka, kterou jsem neměla s nikým známým. Když skončila i ta, šla jsem do jídelny na oběd. Jako obvykle si přisedla Jamie a následně i Alice. Ta, jako obvykle, nejedla. Rozhodla jsem se, že dnes jí žádné mravní kázání udělovat nebudu. Ostatně je její věc, jestli bude jíst nebo ne. A jestli jí tady nechutná, tak já ji přece nebudu nutit, aby to jedla. Nejsem její matka.
Oběd proběhl překvapivě mlčky. Ani Jamie, ani Alice nemluvily. Docela mě to zarazilo. Obvykle pořád něco vykládají a teď nic. Bála jsem se, že je to kvůli mně a mojí špatné náladě. Už se přenesla i na ně. No bezva.
Vydala jsem se na odpolední vyučování a hned po něm jsem šla pomalým krokem směrem ke svému autu, kde měla čekat Jamie. Viděla jsem ji už z dálky. Opatrně jsem se k ní přibližovala a uvažovala o dnešním dni. Možná, že uskutečnit můj plán nebude zas až tak těžké. Dneska jsem ani jednou Edwarda neviděla, což mi přišlo docela vhod. Alespoň jsem mu nemusela zbytečně ubližovat.




Pozn.// Ten dopis je jenom barevně rozlišenej, protože tady neni žádná nabídka fontů a ani odsadit to nejde bez toho, abych neodsadila celej článek. Velikost písma taky měnit nejde... No, možná je chyba na mý straně, každopádně teď s tim asi nic neudělam. Asi blogu.cz pošlu anonymní výhružku... A pokud někdo nepobral to s těma barvičkama, tak oranžová je to, co psala Alice a ta tyrkysová, co psala Chloe. :DDD
 

1 person judged this article.

Comments

1 Mishnva Mishnva | 30. may 2009 at 18:27 | React

Tahle povídka je vážně super...mám ji moc a moc ráda...a neboj určitě tě chytne nějaká můza a budeš mít hnedle napsanou nějakou akcičku  ;-)  :-D  :D

2 Mischa Mischa | 30. may 2009 at 20:17 | React

prosím další :))

3 siza siza | 30. may 2009 at 20:34 | React

velmi pekný a nech sa bavý z Edwardom  :-D  a hlavne rýchlo další

4 An3tk4 An3tk4 | 30. may 2009 at 20:59 | React

náhodou....mě to nepříjde nezáživný..je to supééér.už aby byl další  :-)  :-)  :-)

5 Verushka Verushka | 30. may 2009 at 22:12 | React

Krásny ! Pokračuj  ;-)  :-D  :D

6 Angee Angee | Web | 30. may 2009 at 22:13 | React

mno já jsem myslela, že to nějak zamotáš, že tam třeba napíšeš, že po škole čekala Jamie, a zároveň Alice, a Chloe se měla rozhodnout :-D nwm, furt chci něco zamotanýho... ale takhle mi to vyhovuje  :-)

7 Sasanka Sasanka | Web | 31. may 2009 at 13:08 | React

[6]: však neboj, já myslím, že se to ještě zamotá do halelůja :D Teda, doufám, že to má Kaku v plánu zamotat x)

Jinak, kapitolka moc pěkná, mě se to líbilo... Akorát mi až teď něco docvaklo... Ten sen, který si popisovala minule (holčička --- dědek --- prach) má nějaký důležitý úděl? Já mám pocit, že si to tam nepsala jen tak, co? Mno, možná jo, jenom já počád někde hledám skryté smysly mezi řádky. Těším se na další, protože Alice už asi ví, co jí Chloe chce říct. Stejně, ty dvě si prostě musí rozumět i kdyby nechtěly :D Obě také věštkyně :D

8 Kaku BB (Big Boss :D) Kaku BB (Big Boss :D) | 31. may 2009 at 13:19 | React

[7]: Upřímně? Původně ten sen měl mít hlubší význam...jenom jsem nějak nevymyslela jakej. :D Já vim, že to tam pořád cpu, i když je to nějakej pitomej sen, ale já vážně doufala, že něco vymyslim...no...zatim to prostě berte jako blbej sen a snad časem vymyslim nějakou ultimativně hypersuper bomba zápletku, která bude vycházet z toho snu. :D:D:D

9 Luci & Dani & Kiki *SB Luci & Dani & Kiki *SB | Web | 31. may 2009 at 15:12 | React

těším se na další dílek.=D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement