September 2009

Evanescence - Bring me to life

27. september 2009 at 14:21 | Kaku |  ♫My music
Aby to nevypadalo blbě, že sem vůbec nechodim a nic se tu neděje, přidávam písničku. :D
V podstatě nevim, k čemu vám to bude dobrý, když si to nikdo neposlechne, ale tak...
Zejtra se chystam napsat nějakej normální článek, fakt. Dneska ne, protože... ani nevim. Prostě se mi dneska nechce psát nic rádoby vtipnýho a psát nudně se mi nechce vůbec.
Dneska nebo zejtra chci psát KFV, takže když mi do toho nic nevleze (jako například srážka Země s obřím meteoritským tělesem (to víte, zeměpis se nezapře :D), smrt domácího mazlíčka (žádnýho nemam) nebo erupce na Slunci), v nejbližší době to tu bude. :)
Tak nic... jdu prudit jinam.
A ještě něco pro zasmátí - CLICK. :)) Pak mě nebijte...

Kiss From Vampire - 26. kapitola: Tak to je...překvapení

13. september 2009 at 11:45 | Kaku |  Kiss From Vampire
Já vim, děsně mi to trvalo. Ale nebyla nálada, inspirace, chuť, čas a navíc jsem byla hrozně líná i přemýšlet. Jestli si teda ještě aspoň trochu pamatujete, o čem to je, tak si to přečtěte... :) Omlouvám se za tu časovou prodlevu.
Kapitolu bych věnovala všem, co tu povídku ještě čtou. :)
Další kapitola bude... no, někdy. Uvidim. Kažopádně moc kapitol do konce už nezbývá... :)
No nic...případné chyby omluvte.

Kaku


Baby you can drive my car

9. september 2009 at 18:53 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Baby you can drive my car...
Hih. :D
And baby I love you...
Já vim, zase mi hrabe.
No ale to nic, to snad přejde. A nebo ne.
Takže. Dneska jsem zjistila objevnou novinku. Jsem naprosto vypatlaná.
Byla matika. Goniometrický funkce. Cha. My brali jenom sinus a cosinus a k tomu ještě nějaký lehký. A dneska ve škole - Pythagorova věta a goniometrické funkce (sinus, cosinus, tangens, cotangens). Připadala jsem si jako vyvrhel společnosti. Všichni si tam vesele počítali a já akorát čuměla, kde bych co mohla opsat. No nádhera.
Baby you can drive my car.
Fakt jsem nejblbější. Neměla jsem chodit na gympl. Měla jsem jít na učnák a měla bych svatý klid. Nebo jsem vůbec neměla chodit na střední. Jo, to by bylo lepší. Mnohem. Byla bych šťastnej člověk.
Nebo angličtina. Jej, taky bezvadný. :D
Měli jsme o sobě říct několik vět, a tak jsem svoje vyprávění prokládala klasickým: "Éhm..." a "Éé..."
Opravdu vtipný.
Každý den se domů dostávám před pátou. A to jsme dneska končili v půl druhý. Ale nevadí mi to. Teda někdy. Nic pak nestíhám. Dneska jsem si kupříkladu chtěla číst, ale už se na to nějak necítím. Chce se mi spát a jsem nekonečně unavená...děs...
Už začíná taková ta všední rutina - brzo spát, brzo vstávat. Snad mě to neubije hned ze začátku. To by bylo blbý.
And baby I love you. Pípíp mm pípíp jééé...
To jsem vám neříkala, že máme ve třídě celých 10 kluků? Ne? Paráda. :D Deset je na poměry naší školy hodně. Máme dobrý kluky, je s nimi sranda.
Jsem ráda, že jsem schytala takovou třídu, mohlo to být horší. Ještě, že tak. :)
Už vás nudím, vím...


Tak zase někdy...
Kaku.


Áj ém krejziii

7. september 2009 at 21:42 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku

Echm echm...
Jestli tohle někdo čte...mno, já bych se ani nedivila, kdyby tu vůbec nikdo nebyl. Jsem se trochu odmlčela, že... :D
Ale byla jsem malinko nervní. A taky se mi nechtělo nic psát. A taky jsem měla málo času. (a to je na pováženou) jsem byla pořád venku.
Ale tak...ve škole je sranda, plavčo bylo dost zajímavý. :D
Jsou ale mnohem důležitější a zajímavější témata než můj život.
Hitler měl prý virus HIV.
Ha ha, já se mu nesměju.
Ale je to vtipný. No ne?
Takovej mentál a bůhví, kde ho chytil. FUJ. Radši nemyslet. Mohlo by se mi to vymstít, že. :D
Jo, dobře, tak já mlčim... *utírá si slzu*
Zítra končím pozdě. Ve středu brzo. Ve čtvrtek hodně pozdě. A v pátek tak středně.
Ha, je vtipný, jak málo mam volnýho času. Nepřijde vám to vtipný? Mně rozhodně.
Zjistila jsem, že poslední dobou jsem nějak moc společenská. Jsem ráda s hodně lidma. Našla jsem si super kámošku. Je stejně cvaklá jako já.
A miluju naši třídu. A těšim se tam. Vim, jsem magor. Ale nebojte, jistojistě mě to brzo přejde. Ha. Škoda, tenhle stav absolutního štěstí mi vyhovuje. Tolik srandy...tolik srandy. Chce se mi smát.
No nic...končim. Stejně tu nikdo neni. A musim se jít koupat, smrdim chlórem. A musim jít brzo spinkat, abych ráno vstala, protože jak se znám, tak stejně nevstanu a zase nebudu stíhat. Ostatně stejně jako obvykle.
Hahá.


Loučí se
slečna
naprostý
ignorant.
KAKU! :D

Baby comeback

4. september 2009 at 21:46 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Já vím, těšili jste se, že se nevrátím. Abych řekla pravdu, měla jsem chvilky, kdy jsem si přála zemřít. To, když jsme hráli takový trapný hry, kdy jsem musela ošahávat naprosto neznámý lidi (kluky taky - chápete?! Ne, to nepochopí nikdo, kdo to nezažil. Ale samozřejmě netvrdim, že s těma klukama to nebylo zajímavý... :D).
Řekla bych, že na to budu vzpomínat. V dobrém, kupodivu. Některý (spíš většinu) chvíle bych vymazala. Zvlášť ty, ve kterých se po mně žádaly sportovní výkony a já byla naprosto trapná. Ale jako celek to bylo skvělý. Myslím, že mám celkem dobrou třídu. Lidi se zdáli fajn, vyšla jsem s nimi, s každým jsem prohodila aspoň pár slov (a to je u mě vážně co říct, protože to se bavila s nimi).
Už se ale nebudu moc vykecávat...
Původně jsem ani nechtěla nic psát. Chtěla jsem jen a jen vanu (ty sprchy tam byly fakt něco) a pak zase postel. Ale chtěla jsem dát vědět, že jsem živá (tak trochu - sice necítím pár částí těla, ale jinak snad žiju). Jsem strašně unavená a bolí mě celý člověk. Takže půjdu spát. Až se dám zase dohromady, začnu normálně žít a budu zase normální (ee, teda spíš taková, jaká obvykle bývám), poznáte to. Zatím se budu léčit a připravovat se na pondělní nášup šoků. Místo tělocviku budu mít první pololetí každý pondělí první dvě hodiny plavání. Ano, myslím to zcela a naprosto vážně. V šestý třídě jsem doufala, že už mě nikdo tímhle nebude mučit, ale zjevně mě tam nahoře někdo nemá rád. Takže se budu někde promenovat v plavkách před klukama z nový třídy. Co víc si přát? Jo, už vim. Ve zkratce: 90-60-90.


Polomrtvá Kaku.


Paramore - I caught myself

3. september 2009 at 14:14 | Kaku |  ♫My music
Já vím, jak vám chybím. *škyt* Fakt jo. *slzy dojetí*
Ale abych aspoň částečně zmírnila vaši bolest z našeho odloučení, máte tu mojí nejoblíbenější písničku od Paramore (no, dobře, s Decode jsou na první příčce). Posloucham jí nejčastěji.
Vim, že tu budu mít tak jeden komentář, protože vás to tak hrozně nezajímá, přibližně jako mě. Ale přesto se aspoň pokuste zaposlouchat do té rajské hudby. A je to s titulkami, můžete zpívat jako já! Fajn...už mlčim.
A nezapoměňte - v pátek jsem zpátky, tak tu moc nezdivočte (jsem tak vtipná).


Kaku, která se právě adaptuje v Žihli.


Zprávy z první linie

1. september 2009 at 12:19 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Hlásím se vám živě z oázy klidu (skoro).
Bylo to šílený.
Takže - můj nástup do nové školy. Od vstávání, až po zbabělý útěk hned, jak se naskytla příležitost.

Zazvonil budík, objevila se panika.
Nejdřív jsem se musela půl hodiny přesvědčovat, že opravdu musím vstát, že to nemůžu zaspat, ne, opravdu nebude lepší, když budu dělat mrtvou, nemůžu přijít až zítra, vážně nejde, abych tam nešla a šla se zapsat na úřad práce a nikoho nepřesvědčím, že nejsem způsobilá ke studiu. Když jsem se konečně donutila vstát, vzpomněla jsem si, že si musím stáhnout jízdní řády do mobilu, protože je to docela dobrá vychytávka.
Tak jsem stahovala.
A pak jsem si žehlila sukni. A udělala jsem si kafe. Nepiju kafe, ale málem jsem usnula vestoje. Nasnídala jsem se (opravdu nechápu, jak jsem se donutila cokoli pozřít a nevrátit to zpátky už mírně použité). Oblékla jsem se. Šla jsem se umýt a namalovat se. Trvalo mi to asi dvacet minut. Pořád jsem se totiž nemohla tou pitomou černou tužkou trefit na víčko a ne do oka.
Nestíhala jsem. Chtěla jsem tam být po půl...byla jsem tam chviličku před třičtvrtě.
Všichni tam stáli před školou v kroužku, tak jsem se přidružila (říkala jsem přece, že už jsem pár jedinců viděla v červnu. Tak jsem našla toho nejvýraznějšího a ověřila jsem si, že nestojim špatně, například u cizí třídy. Nebyli to kámoši, to ne. Prostě jsem jenom poznala, že chodíme do stejný třídy - to abyste si nemysleli).

>>Více v CČ.