November 2009

Ticho po pěšině

28. november 2009 at 18:05 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Co říct, když nevíte, co říct?
Popravdě, já to nevím. Já se buď začnu nablble smát, nebo prostě mlčím.
Někteří lidé nesnáší trapný ticho. Mně nevadí. Když je ticho, prostě ho nepokládám za trapný. Většinou si řeknu, že než říkat blbosti, je lepší mlčet. Obvykle se v takových chvílích zamyslím (ne, fakt, i já přemýšlím) nad svými věcmi a krásně mlčím v tom přátelském tichu. Teda, já si aspoň naivně namlouvám, že je přátelské.
Záleží taky na tom, kde trapné ticho zažíváte. Když se odmlčí skupinka tří a více osob, to už podle mě trapný ticho je. Ale přece, když nemluvíte ve dvojici a není to takový to nervózní mlčení, kdy se oba dva snaží najít nějaký téma, o kterém by mohli mluvit, není to trapný ticho. To si myslím já.
Tak proč mi tedy všichni dokola tvrdí, když se na chvíli odmlčím: "Trapná minuta ticha."
Není to trapný ticho! Prostě jenom nikdo nemá potřebu nic říkat... ne?
Zajímalo by mě, co si o tom myslíte vy, co pokládáte za trapný ticho?
...
Včera jsem byla v kině.
A hádejte na čem.
Pro ty, které by to ani ve snu nenapadlo, byla jsem na Novém měsíci.
A líbilo se mi to.
Šla jsem tam obeznámená se všemi těmi kritikami na film. Bála jsem se, že budu taky zklamaná. Ale popravdě, nic mě nemohlo zklamat víc než Twilight. Zklamání, který jsem zažila u Tvajlajtu, už se myslím nedá moc překonat. Tím ale nechci tvrdit, že se mi první díl nelíbil. Jen říkám, že jsem od něj čekala mnohem, mnohem víc. Tím pádem jsem od NM nic nečekala a tím pádem mě nemohl zklamat, mohl mě jen mile překvapit. A to taky udělal.
Na to, že to měl být poměrně depresivní film, dost jsem se nasmála. To, že spostu scén zvorali, přibrali a ubrali další scény a tak podobně, prostě neberu vážně. Je to prostě film. Není v tom nic hlubšího, záměrem filmu je pobavit, odreagovat se u něj. A to se tvůrcům filmu v mém případě povedlo.
Navíc jsem absolutně odvařená z NM soundtracku.
Score soundtrack by mohl být sice lepší, ale i tak se mi líbí. Zvlášť ta písnička, která tam hraje u Romea a Julie.

No, já myslím, že je to pro dnešek všechno. Do celého článku přidávám dvě písničky, které jsem si ze soundtracku zatím oblíbila asi nejvíc. :)


Big Magorka <3


V zájmu lidstva

22. november 2009 at 13:36 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Rozhodla jsem se, že v zájmu lidstva budu držet dietu. Tři kousky štrůdlu, čtyři kousky makovýho závinu + litr mléka ---> to by pro začátek mohlo stačit. Já vím, asi přesně nechápete, co tím chci říct. Jde mi jen o to, že obvyklá nálož buchet všeho druhu je u mě dvojnásobná. A abych pomohla lidstvu (tím samozřejmě myslím to, že celá naše rodina bude mít co k snídani/svačině/čaji o páté), rozhodla jsem se, že nebudu tolik žrát.
Asi si teď také myslíte, že musím být nechutně tlustá a tak podobně. No, nechci se tu pouštět do pordrobné analýzy mojí postavy... ke své postavě zaujímám následující stanovisko:
"Dokud na sebe narvu to tričko, co mám od svých 8, jsem v normě."
Tímto bych také chtěla na vědomost dát, že jsem byla jako malá tlustá. Takže nejsem anorektička, jak si jistě všichni představujete.

*odbíhá pro další buchty*

Zjistila jsem, že čím víc cukru v krvi mám, tím divněji se chovám. Například teď mě napadla taková zábavná myšlenka... chvilka napětí... že bych se měla jít učit. Povedené, že? *kroutí hlavou a směje se hlouposti předešlé myšlenky*
Ano, měla bych se učit. Ano, propadám ze zeměpisu a z fyziky mi vychází čtyřka. Ano, asi mě brzo vykopnou z našeho prestižního gymnázia. Ano, jestli to takhle půjde dál, babička mě vydědí.
Ale ještě nikdy se nestalo, že by - samu od sebe - napadlo, že se mám jít učit. A co je horší - že jsem to opravdu málem šla udělat.
Proto jsem přišla s touto inovátorskou myšlenkou, že budu jíst méně sladkého.
+ začnu jíst ovoce a zeleninu
+ začnu pravidelně cvičit
+ přestanu být tak nehorázně trapná (ano, i to souvisí se zdravím těla i duše)


Kaku *ruka na srdci a zvuk hymny v pozadí*
*opět běží do kuchyně...*


Vůně, kterou mohou cítit pouze blázni

16. november 2009 at 21:32 | Kaku |  Ostatní povídky
Jedna naprosto smyšlená povídka.
Víc se k tomu nehodlám vyjadřovat. :D
Fajn...
Můžete si pod tím představit, koho chcete. Vlastně celá tahle povídka na mě působí (ač je to můj vynález, haha) takovým subjektivním stylem. Klidně si tam představte Bellu a Edwarda (možná to nebude moc sedět) nebo Rose a Jacka (myslim ty z Titanicu... i když... chudák Jack *vzlyk*) nebo třeba Romea a Julii, je mi to jedno.
A nebo to nečtěte. Ale je to krátký, tak byste se mohli obětovat...
Dělejte, co chcete, já jdu spát. :D


Mrtvá Kaku.


Splněná přání

13. november 2009 at 16:25 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Je pátek 13. (asi proto zase píšu, hehe), všimli jste si?
Já vím, že pro někoho to má být den plný neštěstí a tak podobně, ale já musím na obranu tohoto dne říct, že se mi dneska nic tak strašnýho nestalo. Jenom jsem jednou zakopla, jednou jsem se flákla rukou o stůl (do kloubů!) a němčinářka mě pořád vyvolávala. Obvykle na tom bývám ale mnohem hůř.
Stalo se vám někdy, že jste v něco strašně moc doufali, přáli si to jako nic jiného a ono se to najednou začalo postupně plnit?
Mně nikdy.
Teď to ovšem vypadá dost nadějně. Ale určitě se to nějak pose*e, to bych pak ani nebyla já. Nechci to tu moc rozpatlávat, ještě bych to zakřikla a to by bylo ještě horší.
Ale můžu vám říct, že to je věc (u mě) naprosto nevídaná. Něco, co bych si ani já sama nikdy neřekla, že se stane.
Jediný, o co vás chci poprosit je to, abyste mi drželi palce. :D
Já vím, není to vaše povinnost... ale tak... jeden imaginární palec vás nezabije.
Tak... pro dnešek snad stačí, musím běžet, kámoška pro mě má nějakou ultramega zajímavou zprávu. :)

Všední postřehy (?)

8. november 2009 at 14:06 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Neděle 8. listopadu 2009 (21.12.2012 se nezadržitelně blíží, bacha na to!).
Svátek má Bohumír (ne, dneska nebudu psát příběh o Bohumírově špatném dětství).
Počasí - v Plzni je zataženo.
Moje nálada - asi jako to počasí.

Víte, myslela jsem, že se vyznám v lidech a umím s nimi jednat. No, pár věcí mě donutilo tenhle názor přehodnotit. Nebudu je tu vypisovat. Prostě to je tak, že si rozumím jenom s pár lidmi. A s jedním lidem... teda člověkem... si rozumím ještě úplně nejvíc a strašně mě to těší *tančí vítězný tanec*.
Miluju lidi se stejným hudebním vkusem jako já.
Miluju lidi se stejným názorem na svět jako já.
Miluju exotiku (eXotiku!). ♥
No, to byla jenom taková malá skoroEmo vsuvka. :D

Svět se stále točí (kdo by to byl řekl). Čas běží (dneska mi to pálí). Někteří lidé se mění, někteří zůstávají stejní (postřeh, že?). A Kaku... Kaku dneska sama pojede koupit kámošce dárek k narozeninám.
! Důležité slovo v předcházející větě - SAMA. !
Pokládám si otázku: Kam ten svět, proboha, spěje?
Nakonec to dopadne ještě tak, že se Kaku bude celý dny učit, bude chodit spát v osm a vstávat bude se svítáním, bude doma uklízet a bude ráda chodit do tanečních! A její největší záliba bude... CHOZENÍ DO ŠKOLY.
Fuj.

V Celém článku máte písničku, která se mi nabourala do mozku a vyřadila mě z provozu (Neboj, Chucky, neni to nic na způsob TCMMY :D).

Hawk, domluvil jsem.


Kolem a kolem, jak se to vezme

1. november 2009 at 20:37 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Vím, jak prahnete po informacích z mého skromného soukromého života.
A já se rozhodla, že vám je poskytnu. Jsem to ale skvělá, což?
Jistě víte (nebo možná ne), že milostivě chodím do tanečních. A to v úterý od 20:00 do asi 21:30.
Jestli chcete něco vědět - upřímně to tam nenávidim. Nejvíc mě na tom ale překvapivě s**e, že tam pokaždý zrudnu jako dobytek. Prostě z dusna. Ale je to fakt děs, protože se mi rozpatlá řasenka, make-up a já nevim, co ještě. A taky mi vadí, jak tam jsou všichni upocený (jo, dobře, nejvíc upocená jsem stejně já). Nebudu tu rozpitvávat, jak nehorázně mě štve můj tanečník, který neumí tancovat, protože nechci, aby si to nedejbože přečetl. Nechávám ho totiž žít v tom omylu, že mu to jde. Prostě taneční - pokud máte možnost vyhnout se jim, udělejte to. Obraťme list.
V pátek jsem si nechala propíchnout další dírku v uchu. Bylo to vtipný. Nešla jsem do žádnýho hustýho tatoo salónu, nebo kde se uši obvykle píchaj, šla jsem do nemocnice. Kamarádky mamka dělá sestřičku, tak jsme šly k ní na oddělení a tam mi to píchla jiná sestřička. Ani nevíte, jak strašně hrozně moc jsem se bála. Ale nakonec to nebylo tak zlý. Ani tu jehlu mi neukázaly (ještě to tak, to bych nejspíš vzala roha). Pomineme-li fakt, že to ucho mě pořád trochu bolí, je to skvělý. Mám v úmyslu si píchnout ještě třetí dírku, abych byla za megadrsoňku. Ale to až tak za měsíc, až se vyrovnám s bolestí z tohoto /Kaku má bebííí/.
Moje averze k fyzice se zvyšuje úměrně tomu, kolikátá hodina od začátku roku to je. Nejenže je to o ničem a já pokaždý bojuju s nutkáním začít se hystericky smát, ale učitelka by z fleku mohla být uspávačka hadů. Takže moje hodina vypadá asi takto: Prvních pět minut učitelčina monologu se snažím nesmát a zbylých čtyřicet minut se snažím neusnout. První část se mi zatím docela úspěšně daří, ale ta druhá... no, je to vážně zabíračka.
Ale radši už končím, protože bych se měla jít učit. Jo, vážně bych měla a pravděpodobně (stoprocentně) nepůjdu, ale mohla bych si alespoň číst Dušemrdy (jmenuje se to "Natascha: Dušemrdi"... je to fakt krutý).
Ve skutečnosti se mám dobře, proto se taky mějte dobře.


Zdraví Kaku, ta vytížená gymnazistka.


Kiss From Vampire - Epilog: Všechny šťastné konce (připravte kapesníky)

1. november 2009 at 14:25 | Kaku |  Kiss From Vampire
Takže.
Dopsala jsem to a jsem na sebe fakt hrdá. Ne za to, JAK jsem to dopsala, ale že vůbec (popravdě se mi zdá, že je to dost scestný, jsou tam chyby a celkově to za moc nestojí).
Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Nebudu se tady nějak vymlouvat, stějně všichni víme, že jsem prostě a jednoduše byla líná.
Ale nebudu tu takhle bezduše kecat.
Jsem ráda, že jsem tuhle povídku konečně ukončila. Vy jistě taky. :D
Takže čtěte a plačte, moji milí. Bůhví, kdy zase něco přidám. I když teď přemýšlím o nějakém článku ze života, abyste měli přehled. No, uvidíme.

EDIT: Hele, Sasanko, pěkně jsi to vymyslela. :D
Takže všichni - tohle je můj dárek pro vás k mým narozeninám (který jsem měla včera... jo, vim, nezajímá vás to :D)!! :D:D