December 2009

V rytmu klasických tanců

29. december 2009 at 15:24 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Došla jsem k prozření.
Zjistila jsem, že věci, který jsem myslela, že se nestanou, se staly. Naděje odešla. A to je nejhorší...
Víte, jaký to je, když ztratíte naději? Je to dost blbý, řekla bych.
No, to bylo něco k zamyšlení.
Dneska mám druhou prodlouženou. Nevíte, jak strašně moc se na ni těším *ironicky nadzvednuté obočí*. Už proto, že ty boty, co jsem nucena si vzít, jsou zlaté (nic proti zlatý, já ji mam náhodou docela ráda...) a mají sedmicentimetrový podpatek. Jsem zvyklá chodit tak maximálně na 5cm podpatku (a i to mě zabíjí). A ty boty jsou tak nepohodlný! Ty ťuťu pásečky, kterých je tam asi deset, se tak krásně zařezávaj do nohou! Oříznou mi nohy, fakt paráda.
Navíc jsem si musela připravit něco pro svého tanečníka (ten pitomej idiot mi před deseti minutami napsal a ptal se, jestli jsou dneska taneční - ignorant!). Ručně vyrobit.
Nejdřív jsem se pachtila s náramkem přátelství (stupidní název, vím to), ale pak mi došlo, že ta věc, se bude dávat do klopy. Poté, co jsem zjistila, co ta klopa je, jsem usoudila, že je blbost dávat náramek do klopy. Rozhodla jsem se, že vyšiju kapesník. A pak jsem to zase přehodnotila. Našla jsem nějakej po babičce a budu tvrdit, že jsem ho vyšila. Jo, je to taková titěrná práce a ani nevím, jak se ty stehy jmenujou, schopná jsem poznat jenom křížky, ale teď už stejně nemám čas! Nebudu se patlat s nějakou kravinou pro blbečka, kterej ani neví, že dneska máme prodlouženou (jako by se na takovou věc dalo zapomenout, pchá!).

Vánoce byly... Vánoce.
Nemám je ráda, ale to už víte. Kdyby nebyly aspoň ty prázdniny, vybodla bych se tady na to. Odjela bych třeba... někam. Prostě pryč.
No. Jestli dnešek přežiju, oslavim to. Fakt.

Jdu pryč. Jdu zkoušet ty boty, abych si na ně zvykla.
Kaku

EDIT 21:56

Utekla jsem, jak nejdřív to šlo. Vzala jsem roha v momentě, kdy ta zlá nepřejícná babizna vyhlásila, že, na oslavu konce roku a prodloužené, nás naši taneční partneři odnesou v náručí k našemu stolu. Po tom, co jsem se na něj opravdu nehezky podívala a asi 10x hlasitě zopakovala důrazné ne, jsem se zamumlaným: "čau, tak já teda už musim jít.." utekla. Ano, skoro jsem běžela (byla to ta nejvyšší možná rychlost, kterou jsem byla schopna vyvinout.. a ano, odhadujete správně, podobalo se to spíš šněčímu tempu). Myslím, že necítím nohy. Asi budu ochrnutá.
Cesta domů byla taky parádní. Oporu mi tvořila babička, která mě vlastně celou dobu táhla. Dvakrát se mi podlomily nohy a nespočetněkrát mi to podklouzlo (debilní bílý sračky).
Teď půjdu spát. Fajn, kecam. Spát půjdu až dýl. :D

Zbytečná zima

23. december 2009 at 13:01 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Zima je nahouby. Níže vypíšu seznam činností, které je v zimě naprosto zbytečné provozovat:

Fénovat si vlasy + snažit se o jakýkoli účes
Samozřejmě, naprosto kničemu. Dvě hodiny si ty pitomý vlasy fénujete jenom proto, abyste pak vylezli před dům a zmokli (v případě sněhu je výsledek stejný, jenom se, mrška jeden, rozpouští postupně).
V případě účesu je to myslím jasné. Vylezete ven, zmokne vám to a je po účesu. Smutné...
Obléknout si nejlepší tričko
Nanic. Přes to tričko si totiž ve většině případů (pokud nejste magoři (pardón, chtěla jsem napsat otužilci) oblečete ještě mikinu, (a!) svetr (to když jste úchylní jako já a je vám pořád zima (úchylnost spočívá v tom, že když jsem oblečená úplně, vypadám jak sněhulák) a bundu, případně kabát (prostě svrchní oděv). Opakuji: nanic. Když totiž někam přijdete a buď je tam zima, nebo jste líní si svlíkat tu tunu oblečení, nikdo vaše tričko neocení!
Dávat si make-up
Vylezete z domu a vánice jako kr... chci říct - SNĚŽÍ! Vločky vám sedají na obličej, je to taková krása! Sníh je nádherný! Vločky se pomalu rozpouštějí... a stékají vám po obličeji. Spolu s ledovou vodou odtéká i make-up s kterým jste se patlali celý ráno. Debilní bílý sračky (jak ráda Kaku vzteky křičí)! Následně voda přimrzá k vašemu obličeji a vám zamrzá úsměv... ale to už je zase jiná pohádka.
Čistit si boty
Nezáleží na tom, jaký typ bot máte. Když jsou čisté a vezmete je ven (do těch bílých, žlutých, nebo i jiných, sraček), už čisté nejsou. Sakrapráce!
Uklízet si pokoj
To je ze všech zbytečností nejzbytečnější! Je přece zima!


Fajn... poslední bod je neodůvodnitelný. Ale zato nejpravdivější! Varuji vás, tyto činnosti jsou zbytečné. ZBYTEČNÉ. Mám to odzkoušené, takže vím, že nic z toho nemá praktické využití. Nedělejte to, jinak dopadnete jako sedláci na Chlumci (háhá, nevim, jak jsem na to přišla).
Toto je samozřejmě pouze z mého pohledu, takže chlapci (a že je jich tu hooodně) mají pravděpodobně smůlu (myslím normální hetero chlapce).



Kaku, která si zakládá poradnu (volejte na číslo: 607465879)


P.S. Na to číslo bych nevolala, mohli byste se dovolat někam, kam byste nechtěli...


Výlevka

21. december 2009 at 18:36 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Nechci Vánoce.
Chci prázdniny.
Nechci se pořád nervovat.
Chci bejt veselá Kaku, co nemusí pořád řešit nějaký kraviny. Atakdál.
Tímhle způsobem bych mohla psát pořád dokola.
Ale co. Dneska jsem nějaká frustrovaná, chci si stěžovat a taky, že si stěžovat budu!

Pokud chcete číst dál, pusťte si radši vaši oblíbenou písničku, abyste to vydrželi. Pokud nemáte oblíbenou písničku, zkuste něco z těch mých, od Paramore - Misguided ghosts, nebo The only exception, například (jo, dobře, tohle byl jenom ubohý pokus o to, abych vám ukázala, co právě poslouchám a z čeho jsem naprosto odvařená. Z toho pro vás vyplývá, že kdo ty písničky nezná a ani si je neposlechne, je u mě mrtvý muž (a je mi jedno, že jste ženy!)).
→ Dál radši v CČ (upozorňuju, že větší blábol jsem nenapsala už dááávno).


So this is Christmas

16. december 2009 at 22:19 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Že prý jsou Vánoce svátky klidu a míru.
Jo, jasně.
Povídali, že mu hráli.
Kecy, kecy, kecy, kecy.
Nechápu, co přesně na předvánočním shonu podněcuje ten klid a mír. Možná, že, teoreticky vzato, u štědrovečerní večere (není to blbost - štedrovečerní večere?) klid je. V případě, že si nikdo nezapíchne kapří kost do krku, nebo jiných částí těla. Ale ten blázinec, kdy se všichni týden před Vánoci rozhodnou nakupovat vánoční dárky - nechutnost.
Nechápu, proč si vlastně nadělujeme dárky. Ano, chápejte, mluví ze mě zhrzená *hledá správný výraz* dívka (cháá), která ví, že k Vánocům opět může očekávat pouze hory a hory kosmetiky, které zaujmou své čestné místo až vzadu na poličce ve skříňce v koupelně, kde na ně bude maximálně sedat prach, nicméně to neznamená, že jsem neobjektivní. Vánoce mě štvou. Jediný důvod, který mi tenhle pitomý křesťanský svátek trochu prosvětluje, je ten, že budou prázdniny. A každý den, kdy nemusím být v tom připitomělém ústavu, kde si naivně myslí, že mě snad něco naučí, je dobrý.
Můj problém tkví v tom, že nikdy nevím, co komu dát (a nejedná se jenom o Vánoce). Nejde o to, že bych neměla nápady. Já mám nápadů dost. Jenom se bojím, že ať koupím cokoli, dotyčný mi to s výkřiky zhnusení hodí na hlavu. To nechci zažít. Nevydržela bych pak se sebou.
Letos jsem si ale ušetřila tu námahu lítání po obchodech a dárky jsem objednala na netu. Jenže se zjevil další problém (ne, nebojte, prachy mam (ač to možná mnohé překvapuje - nejvíc mě samotnou)) - objednávala jsem to 12. 12. a nepřišlo zatím nic. Možná se děsím zbytečně. Ale považte, když už jsem měla ten krásně debilní nápad nakoupit všechny dárky v jednom internetovém obchodě a ty dárky nejsou po čtyřech dnech ani vyexpedované (o čem mě má informovat e-mail, který mi nepřišel), jistě chápete, že jsem trochu nervózní. Jsem si jistá, že za to zpoždění můžou erupce na Slunci a to datum - 12. 12. - je to určitě znamení.
Btw. Řídím se novou ideologií - ve všem hledám znamení. Víte proč? Protože jsem v neděli koukala na film Znamení (jo, šla jsem spát v půl jedný a pak jsem se radši ulila z prvních dvou hodin, protože mi bylo nedobře) a prostě mě to tak dostalo, že jsem si řekla, že budu sledovat znamení.
No nic. Budu ráda, až bude po všem.
Nesnáším Vánoce. Jsou na nic.
Jo a taky nesnášim zimu celkově. Nesnášim, když mi zmrznou prsty a nemůžu s nimi pak hýbat.


Vánocemi a zimou zhnusená Kaku

Psycho baba Jaga

10. december 2009 at 19:15 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Kaku nenávidí fyziku.
A ještě víc nenávidí tu starou semetriku fyzikářku.
Fyzikářka = Bába kráva.
Už dlouho (mam takovej nejasnej dojem, že ve skutečnosti nikdy) mě nikdo tak strašně moc neztrapnil (tím myslím jiná osoba... jistě chápete, že já sama sebe dokážu ztrapnit za jakékoli příležitosti naprosto bez problémů).
Naše milá paní fyzikářka mě seřvala, poté, co jsem šla na tabuli vypočítat jakýsi stupidní příklad (pro mě) nejasnýho postupu, kdy jsem na ni jen nevěřícně zírala, že se 'chovám jako pětiletý děcko' a jako bych 'přišla z mateřský školky'.
A já opravdu netuším, čím jsem si to vysloužila.
Ano. Příklad byl asi jednoduchej. Ano. Měla bych to umět spočítat. Ano. Jsem pitomá, když to nechápu a neleze mi to do mozku.
ALE NECHOVÁM SE JAKO PĚTILETÝ DÍTĚ!
Zrovna jsem si při hodině říkala, že třeba ta učitelka neni taková kráva, jaká se zdá být. Říkala jsem si, že je třeba taková jenom ve škole. Nudila jsem se, tak jsem přemýšlela, jestli taky někdy byla mladá (vypadá tak na 115) a kdo ji učil oblíkat (její módní kreace jsou proslulé). A ona mě vyvolá k tabuli. Jsem si jistá, že příští hodinu budu zkoušená - to aby mi ten den ještě víc přikořenila.
Oficiálně a s klidnou duší můžu říct, že ji nenávidím. A to jsem duše mírumilovná. Už od pátý třídy, kdy jsem nenáviděla jednu ošlivou tlustou blonďatou krávu, která mi přebrala mýho *Honzíka*, jsem k nikomu netrpěla tak šílenou averzí jako k týhle... týhle... osobě.
Mám v plánu naučit se fyziku.
A pak to tý hnusný chlupatý bábě natřu.
Na mě si nikdo nebude vylejvat **
a) blbou náladu
b) blbou náladu způsobenou přechodem, který u ní proběhl už v předminulém století
c) blbou náladu způsobenou přechodem, který u ní proběhl už v předminulém století a nedostatkem sexu
d) blbou náladu způsobenou přechodem, který u ní proběhl už v předminulém století, nedostatkem sexu a kvůli erupcím na Slunci.
** Zakroužkuj správnou odpověď


Jdu jogínit (v překladu něco jako: Dělat uklidňující jogínské cviky).


Difficulties - 3. kapitola: Nepříjemné

6. december 2009 at 0:04 | Kaku |  Difficulties
Z krve a potu jsem vytvořila toto. 3. kapitolu. Pravděpodobně jste nečetli předchozí díly. Nedivím se (kdo četl, má u mě malé bezvýznamné imaginární plus).
Pokud jste ale z té první skupiny a skutenčně jste nečetli nebo jste nedejbože zapomněli, o čem to je, přečtěte si následující:
Pokud nepřečtete a nebude se Vám to líbit, tak... tak si trhněte.

Ave.