January 2010

Kulturní osvěta

31. january 2010 at 20:00 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Měla jsem docela perný víkend (to kdyby to náhodou někoho zajímalo... například FBI, že). V pátek odpoledne jsem odjela a dneska po poledni jsem přijela... tramtadadá... z vidlákova. :D Kecám, byla jsem kalit (ale ve vidlákově).
Mimo jiné jsem viděla asi deset filmů různých žánrů a přijdu si kulturně vzdělaná.
Nejlepší a kulturně nejhodnotnější film je Vykoupení z věznice Shawshank. Ten film mě rozbrečel. A to jsem nebrečela ani u Titanicu, ani Armageddonu, ani u jiných filmů, u kterých všichni prolévají potoky slz (nechápu proč).
Mezi filmy, na které se nedívejte, patří velice vtipný francouzský horor Hluboko v lesích (a my v tu dobu vážně byly hluboko v lesích!). Chvílemi je to naprosto nudné, pak se smějete, jak je to hloupé a nakonec nic nechápete. Lekla jsem se jenom jednou a myslím si, že zařadit tehle film do žánru hororů je dost nadsazené, i když ano, lidé tam prolévají litry (ne hektolitry) krve.
Další dobré filmy jsou Zloději životů s Angelinou Jolie a Rituál (The Wicker Man v originálu, aneb ať žijí české překlady :DD) s Nicolasem Cagem (a to ho fakt nemusím). Oba ty filmy dost překvapivě končí a vy jenom zíráte: "No sakra, co to...?!"
Na ten zbytek filmů si nemůžu vzpomenout, asi proto, že za moc nestály. Hm... nebo to je něčím jiným. Ups, těžko říct. *angel face*
V pátek jsem zhlédla první řadu The IT Crowd a kousek filmu, u kterýho si nepamatuju název. Ale byla to blbina (ne že by mi to vadilo, vlastně jsem známá tím, že jsem schopná dívat se na ty největší hlouposti a považovat to za dílo hodné Oscara).
Hm, další věc, kterou jsem vám chtěla říct je to, že zítra mám záverečnou (nejsem si jistá, jestli bohudík nebo bohužel (a ne bohužel, protože bych snad měla ráda taneční!)).
Dneska jsem byla nakupovat dárek pro tanečního partnera. A přísahám bohu, že jestli nastane něco z věcí níže, budu opravdu vytočená.
a) Blbeček mi nic nedá a pak se bude celou dobu klepat, protože to je to, co mu jediné jde.
b) Něco mi sice dá, ale bude to odporné a já se budu muset falešně usmívat.
c) Dá mi něco ohavně dokonalého (tím myslím třeba diamantový náhrdelník nebo tak) a já budu mít depresi, že jsem nekoupila něco lepšího.
Nechci tam jít. Nechci ze sebe dělat šaška v těch fuj svatebních (ano, vážně jsou svatební!) šatech. Nechci tancovat, protože si nic napamatuju. Nechci utíkat na podpatcích!

Fajn, a dál bych si už jenom chtěla postěžovat, že mi vypadlo písmeno H na klávesce a nejde mi tam vrátit. Fakt mě to štve a nevím, co mám dělat. Ale vy stejně víte, že za všechno můžou erupce na Slunci.

Btw. V Celém článku najdete video, na který jsme s holkama vymyslely naprosto dokonalej taneček. :D

Kaku


Slohová práce ve formě dopisu

31. january 2010 at 19:21 | Kaku |  Moje školní práce
Moje nejnovější slohovka, ze který jsem dostala jedničku. :D Dávám ji sem... abych se pochlubila, není to jasný? :D Klidně ji zkopčete, já už ji potřebovat snad nebudu. Jenom upozorňuju, že tohle je neopravená verze a opravovat se mi nechce, takže tam pravděpodobně jsou chyby. Ne, vlastně ne pravděpodobně, určitě tam jsou. Osnovu se mi nechtělo přepisovat.
Jo. A je to kravina.
Téma bylo: Dopis, který bych chtěl/a dostat


It's just a wicked world

24. january 2010 at 17:32 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
~o~~o~~o~~o~~o~~o~~o~~o~
Once I tried to be so good
All sweet and spice like good girls should
~o~~o~~o~~o~~o~~o~~o~~o~

Víte (jak by řekla naše angličtinářka). Chtěla bych se změnit. Právě teď, v tuhle chvíli, bych chtěla být někdo jiný. A chtěla bych být někde jinde. Kdekoli.
Já nevím, možná je to tím, že jsem vlastně za celý den ještě nic pořádnýho nejedla, takže mám nízký obsah cukru v krvi (a vy víte, co to se mnou dělá). Nebo to je tím, že je zase neděle a zítra je zase pondělí. A zas a znova a znova a zas. Nebo za to můžou opět erupce na Slunci (jo, ty můžou za všechno, mrchy!). Nevím...
Nechápu, co se to s těmi lidmi děje. Podle mě se všichni chovají jako blbci. No, obzvlášť lidi v mém okolí. Proč? Není to jen tím, že mi zase jeblo a já jsem nějaká přecitlivělá? Proč, proč, proč?
Jsem unavená. Jsem neskutečně unavená. Popravdě je to asi tím, že jsem spala jenom nějakých 7 hodin. ...Protože jsem nemohla usnout. Jo, znova, byla to tak trochu moje chyba. Myslela jsem na... počasí (a Supermany, chá)... a když jsem si řekla, že už to stačí, že to tak trochu přeháním, pustila jsem si svojí starou empékřusku a poslouchala jsem nějaký pozitivní písničky. Ne, fakt, byly pozitivní. Ale to jsem zase odběhla od tématu...
Jsem unavená z lidí kolem sebe. Dokážou mě překvapit? Ne, myslím, že ne. Vždycky je tu ta možnost, že mě zradí nebo tak. Ale jak tak přemýšlím, dokáže mě ještě vůbec něco překvapit? U mě je všechno tak převídatelné... Co bude zítra, co bude pozítří...
Za všechno může tenhle zkažený svět. Konzumní vlastenectví a pitomý marketingový tahy. Kdyby byl svět lepší, já bych byla lepší. Kdyby kolem mě nežili pitomci, i já bych byla jiná. Teda, možná ne lepší, ale jiná. Chtěla bych být jiná... a chtěla bych zažívat příjemná překvapení. :D
A chci vypadat jako ta paní na obrázku. Má boží vlasy.

Kakunička (alias Břetislav alias big MC Klárka & norka) :O***


Vzdušné zámky

17. january 2010 at 0:18 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Krátké info na úvod, pak už vás tím nebudu zatěžovat; biošku mám za sebou a podle všeho mi dá dvojku na vysvědčení. Před sebou mám záchranu známek ve: fyzice, zeměpisu (ano, stále ještě mě nevyzkoušel!) a dějepisu. Jestli mě budou prudit ještě s nějakými předměty, budu si oficiálně stěžovat na lampárně!



Zjistila jsem, že se mi zlepšila angličtina. Pro vás to prakticky nic neznamená, protože nepoznáte rozdíl. Ale já se cítím o něco líp. Víc normálně. Skoro jako obyčejnej člověk.
Můj sen je umět fakt dobře anglicky. Tak, abych mohla k někomu přijít a začít mu něco povídat a on mi rozuměl. Ne blekotat nesouvislý kraviny. Jo, kecam. Já neblekotam. Já totiž neříkám nic. :D
Všichni mají sny. Někdo si přeje být bohatý, krásný a úspěšný, někdo chce lásku. Někdo tohle všechno má a chce být chudý, ošklivý a neúspěšný, chce, aby ho všichni nenáviděli (asi trochu mentál, no). Někdo sní o tom, že bude ropný magnát, někdo, že bude uznávaný psycholog, bude nakupovat u Pietra Filipi a bude mít rtěnky a laky od Diora (kdopak asi...?). Někdo sní o tom, že ho přiletí zachránit Superman (hih), nebo že potká Chucka Norrise.
Sakra, a někdo dokonce věří, že se tyhle věci stanou.
Podle mě není nic horšího, než žít v planý naději z něčeho, co se nikdy nevyplní. Na jednu stranu je to krásný; říkáte si, jak se to určitě splní. Přitom se jenom hloupě obelháváte. A pak přijde něco, co vás přinutí uvědomit si to. A to je pak pro vaši psychiku něco jako takový skok s padákem bez padáku.
Dopadnete jako ten opilej chlápek, co si myslel, že je ninja a napíchnul se na plot (a fakt to neni vtipný!).
Chci tím říct, že mít sny je normální. Ale musíte uvážit, jak reálný ty sny jsou. Když věříte něčemu, co je nereálný, dopadnete špatně. Jako já.
Stane se z vás holka, která si myslela, že má krásný zdravý vlasy a teď objevila nové zjištění - že má roztřepený konečky. A plešatí, nebo přinejmenším líná (prostě mi padají vlasy). Teda, tohle nebyl zrovna příklad mýho snu, ale jenom proto, že jsem si zrovna nemohla na nic vzpomenout.
Prostě nezapomínejte, že když vypijete Redbull, nenarostou vám křídla. Tak.


O pár mozkových buněk lehčí Kaku


Krásný to den

10. january 2010 at 16:04 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Břéťa má dneska svátek (jo, vím to jenom díky chuckyně), což znamená... že mám svátek!
Slavte!
I když popravdě... vůbec nemám chuť cokoli slavit.
Je mi špatně.
Ne špatně jako fyzicky, třeba, že mi nesedlo to zelí, ale psychicky. To je vlastně celkem normální stav, protože, jak víte, jsem silně labilní, nevyrovnaná osobnost. Ale přece jenom je to tentokrát o něco horší.
Je to o to horší, že jsem okolnostmi přinucena...
chvilka napětí...
ještě jedna chvilka napětí...
se dneska učit. Musím se učit. Musím a vím to. Ale pořád se k tomu nějak nemůžu dokopat.
Zítra budu buď ústně nebo písemně zkoušená ze zemáku. Panebože. V úterý budu zkoušená z biologie. Panebože. Další zkoušení mě vcelku nezajímá (což je asi chyba), protože tyhle dva předměty mě momentálně štvou nejvíc.
V biologii bereme rostliny. Brali jsme rostlinnou buňku, rostlinná pletiva a teď bereme orgány rostlin. Ten sešit je tlustej jako kráva a je popsanej. A já na to budu zkoušená. Zabijte mě.
Zemák neni tak hroznej, minimálně nemáme tolik výpisků. Ale o to je to horší. Učitel chce při zkoušení vědět každou kravinu, kterou kdy vypustil z úst. A já nic nevim. A kdo nic neví, ten je u tabule třeba půl hodiny a učitel z něj tahá informace. Měla jsem být z obojího zkoušená minulý týden, ale k mojí smůle se to zase posunulo. Už jsem to mohla mít za sebou, sakra!
Už jsem vám říkala, jak nenávidím ústní zkoušení? Ne? Tak to říkám teď. Vy si jistě říkáte: A kdo zkoušení má rád? Ale to je vidět, že mě nechápete. Mě ústní zkoušení vyloženě k smrti děsí. Kdybyste mě viděli, jak se před (a při) zkoušení klepu jako ratlík, jak mám ledový ruce, jak se zpotím, jak koktám a střídám barvy (obvykle rudá a bílá), pochopili byste, že zkoušení vážně není nic pro mě.
Ani nevím, proč to tak mám. Ale zato vím, že se toho jen tak nezbavím a že nechci být zkoušená. Nikdy. Chci, aby celosvětově zrušili ústní zkoušení.
Budu se muset učit.
Jo.
...
Včera jsem byla na maturáku. Kámoška mi ve tři odpoledne psala a oznámila mi, že s ní jdu na maturák bývalý třídy jejího bráchy, který propadl (:D:D:D pardon :D:D:D). Sehnala jsem si šaty, boty a všechno, a šla jsem ke kámošce. Přišla jsem tam v 7 (od 8 byl maturák) a v půl 8 jsme měly jít. Trošku jsem nestíhala. Vyžehlila jsem si vlasy a zjistila jsem, že mě žehličky na vlasy nemají rády (a nebudu psát proč). Za pět minut jsem se stihla nalíčit a mezitím jsem se ještě najedla. A pak mi tvrďte, že jsem neschopná!
Na maturáku byla vcelku nuda, až pak se to rozjelo. Nakonec jsem na svých super eňo ňúňo botkách zase utekla. :D Jojo, běh sněhem je nejlepší. <3
Ještě že jsem to měla tak blízko domů (baj vočko sto metrů).

Loučí se Břéťa.
A držte mi palce s bioškou.


Mé malé skromné pole

4. january 2010 at 23:15 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Došla jsem k prozření číslo dvě.
Chci se jmenovat Břéťa Políčko.
Podle mě by se každý správný farmář měl jmenovat Břéťa Políčko.
Břéťa Políčko má velký traktor... a taky má pole a u něho rybníček s kachničkami. Má kombajn, kůlnu, kadibudku, stodolu... jo, a hlavně tu farmu!
Dál bych chtěla říct, že dneska má narozeniny Sir Isaac Newton. Merde, to jméno mi něco říká, ale zrovna si nemůžu vzpomenout, kdo to je. Všichni tomu chlapíkovi slavnostně popřejte!
Nebo ne.
Vzpomněla jsem si, že to je něco v souvislosti s fyzikou. Všechno, co je v souvislosti s fyzikou je špatné. A špatné věci dobří lidé nepodporují.
Takže ne aby jste mu někdo popřál! Jen ať je pěkně sám, zaslouží si to...!
Atakdál.
Svátek má Diana. Neznám žádnou Dianu (sorry, Di, mucííík).
Prý jsem romantička.
Hahahahahaha... atd atd... hahahahahaha!
Ale ano, ve skutečnosti jsem. Bože, já vážně jsem romantička.
Cítím chybu v matrixu, protože tohle jistojistě není normální. Opravdu ne. Kaku romantička? Nee, to nee. Dozajista ne. Ale je to tak. Toto je krutá realita. Je to nezpochybnitelný fakt. Stejně tak, jako že budu ve středu zkoušená ze zeměpisu. Stejně tak, jako že zítra jsou taneční. Stejně tak, jako že dneska jsme plavali a všechno mě bolí.
Ano.
Jdu vstříc své budoucnosti. Budoucnosti s mým novým jménem - Břéťa Políčko.
Víte, že mě milujete. XOXO


Poznámka na konec: Nic jsem nepila (kromě asi tak dvou litrů bublinkový Magnésky... :-!)... ale měla jsem jednu jetou Siestu (tu sušenku), tak možná proto se mi ty vlasy dneska tolik zkroutily. Jo, už dlouho nebyly tak lesklý a hebký. Doufám jen, že to není tím chlórem.


Pá, věčná Kaku (alias Břéťa).