May 2010

Ortodoxně neortodoxní konspirace

25. may 2010 at 12:52 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Právě jsem si uvědomila (vlastně sem tak náhodně zčekla tenhle blog), že 12. května 2010 to byl přesně rok od jeho založení. Trošku jsem to prošvihla. Dvanáctého května jsem měla napsat nějaký oslavný článek nebo tak něco a já zase napsala nějakou kopu sraček. Ale co, never mind.
Je to rok (a něco), kdy jsem se rozhodla založit tenhle blog. Už si ani nepamatuju, z jakých přesně to bylo důvodů. Asi jsem se chtěla seberealizovat. Ale na tom nesejde, o tom nechci plkat.
Je zvláštní podívat se na články z minulého května a zamyslet se nad tím, jak strašně jsem se od té doby změnila. Nejsem si jistá, jestli k dobrému, ale rozhodně to změna je. Možná, že jsem i vyspěla, což se mi zdá lehce nemožné *zasněný pohled*. Každopádně se cítím vcelku trapně, když si čtu svoje staré články. Je to jako když se díváte na videa z dětství a říkáte si: "O muj bože..." Ale už to nechci pitvat, nebaví mě to.
Chtěla bych vám vyprávět, jak se mám poslední dobou mizerně. I když tak to vlastně není. Znáte to, když se máte skvěle a najednou byste se nejradši zabili? To se mi stává často. Je mi fajn a pak se dozvím něco, co jsem nikdy nechtěla vědět. Je to jako by mě někdo kopnul do žeber. A nejhorší je, když jdu a zjišťuju si ty věci sama. Přesto, že to vlastně nechci vědět, stejně dál vyzvídám. A když se to dozvím, je mi blbě a nemůžu dýchat. Jsem si jistá, že je tohle jakýsi můj druh sebemrskačství, masochismu nebo čehosi. A nenávidím se za to. Ale tentokrát jsem se rozhodla, že s tím skoncuju. Takhle se totiž nedá žít. Všechny ty věci.. by mi měly být ukradený. A taky budou. Jednou. Potřebuju se začít zaobírat něčím jiným, protože mě to ničí. Věřím, že se mi povede dostat se z těchhle sraček a pak se tomu budu jenom smát. Ale do tý doby.. se dál budu obklopovat těmi pitomými pocity a naivními nadějemi.
Proč tu jsme? Co tu děláme? Jaký je cíl naší cesty? Chtěla jsem se obrátit na víru.. ale podle mě je to fraška. Nevím, jak ortodoxní věřící můžou takhle žít. Musí to být nuda. A já nudu špatně snáším.
Jednou.. odjedu do své země Nezemě, kde najdu své štěstí. Moje chlupatá kobliha Ruprt pojede se mnou a tam spolu probereme všechny naše konspirační teorie týkající se mimozemské invaze a korupce, která (ještě nevíme jak) souvisí s kruhy v obilí.

Kaku


The kinda shit

12. may 2010 at 22:09 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
Somewhere else
Ujistila jsem se, že naprosto nenávidím lidi. Zatím ne jako jednotlivce (až na několik.. ehm.. desítek lidí), ale jako společnost. Ne proto, že bych měla ráda samotu. Ale prostě proto, že lidi jsou idioti. Pokrytečtí, prolhaní, sobečtí, povrchní. Já vím, zjistila jsem to brzo.
Nesnáším lidi, co mi cpou svoje "strašně mucíček uslzičkované" problémy. Do hajzlu, mě nezajímá, s kým večer jdete na večeři, i když víte, že je to pitomec, jaký máte problém s novými botami, nebo jak moc smutní jste, protože váš mladej je děvkař. Nezajímá mě to z jednoho prostého důvodu - nemám vás ráda. Neznám vás dost na to, aby mě to mohlo zajímat, a ani vás nechci poznat. Nechci poslouchat vaše problémy, protože mám vlastní. Ano, jsou to stupidní problémy. Ano, jsem si vědoma toho, že většinu z nich jsem si způsobila vlastním přičiněním. Ano, někomu moje problémy ani nepřijdou jako problémy, a to proto, že mě neznají dost na to, aby je to mohlo zajímat, a ani mě nechtějí poznat. Je to nekonečný koloběh mezilidských vztahů.
Mám toho dost. Lidí, co se přetvařují, aby byli vidět, snaží se na sebe upoutat pozornost a to jakýmkoli pochybným způsobem. Myslí si, jak jsou chytří a přitom mají v hlavě vymatláno. K čemu jsou takoví lidé?
Na druhou stranu, jsou tu lidi, kterých si neskutečně cením a které obdivuju. Udělala bych pro ně cokoli. A když říkám cokoli, myslím tím opravdu cokoli. Takových lidí je ovšem pár a někteří ani netuší, co pro mě znamenají. Jsou to lidi, kterých si vážím pro jejich originalitu, vlastní názory (které, narozdíl od cizích, dávají smysl a jsou opravdu jejich, nikoli převzaté), neovlivnitelnost, odvahu, inteligenci, sebevědomí (nebo alespoň za to, že svou nervozitu umí tak dobře schovat) a neskutečný smysl pro humor. Lidi, kteří dokáží projevit svůj názor a neoblomně si za ním stát. No, dobře, teď mám sklon k lehké dramatičnosti a tento článek sklouzavá k sladkosti amerických kasovních trháků. Co tím chci říct je ale to, že těmto lidem veřím do takové míry, že bych jim svěřila cokoli. Mají moji plnou důvěru. I když o tom ani neví, neřekla jsem jim to. Ale co už. A co je bonus? Mají stejný nebo minimálně podobný názor jako já.
Být někde jinde... jo, to se zdá jako pošetilý sen. Tak strašně bych chtěla pryč z téhle ubohé země plné ubohých lidí... Stojí to za houby.

Kaku


I wanna set you on fire

3. may 2010 at 15:32 | Kaku |  Psáno v pomatení
Tak strašně bych chtěla vzít benzín a polít Tě s ním. Tak strašně bych chtěla sáhnout do kapsy a vytáhnout zápalky. Tak strašně bych chtěla škrtnout sirkou a pak Tě podpálit. Tak strašně bych chtěla sledovat, jak hoříš. Sledovat, jak křičíš bolestí a hrůzou, a není nic, co bys mohl udělat, abys ten oheň mohl uhasit. Protože by to nebyl obyčejný oheň. Byl by to oheň živící se mojí nenávistí k Tobě a tudíž by ho nemohlo nic zastavit. Protože, jak jsi jistě svou pronikavou inteligencí už zjistil, nenávidím Tě. Nenávidím Tě víc než mastné vlasy, víc než babiččino chlupaté podpaží, víc než upocené lidi, víc než špenát, nebo čočku s vejci. Chtěla bych Ti říct, že jsi jen vřed na zadku této společnosti, že si přeju, aby opravdu přišel někdo, kdo by Tě zapálil a zbavil mě tak Tvojí věčné a otravné existence. Taky bych chtěla, aby ses škvařil v nejhlubším pekle, obklopen fialovou barvou. Aby Ti  démoni vyrvali vnitřnosti a vařili je ve fialových kotlích. Abys zešílel a zavřeli Tě do fialové místnosti, kde by Tě pomalu nechali vykrvácet. Chtěla bych, abys provždycky zmizel z povrchu zemského…
Jo, a tu fialovou děvku klidně můžeš vzít s sebou.

Nevíte, jakej je to pocit, když se vám srdce rozpadá na kousky? Když se nemůžete nadechnout a nejradši byste někoho vzali pohrabáčem po hlavě?
A všimli jste si? Máme tu novou rubriku. Hmmm... vždycky jsem nesnášela fialovou.

Picture me under blood red moon,
I'll make your eyes turn yellow,
make your skin turn blue...


EDIT: Yop, a taky novej design jsem spatlala... Ta zelená mě už taky s*ala.
Nemyslím si, že to jakkoli vyváží to, že sem skoro nechodim a tim míň toho píšu. 
Ale je to tak. Muchacha.


Dávno ztroskotaná existence Kaku