December 2010

All I want for Christmas is you

18. december 2010 at 23:16 | Kaku |  →Krutý život štvané Kaku
love
Přečetla jsem si, co je téma týdne a okamžitě mi naskočila věta: All I want for Christmas is you. Tak mě napadlo, že se k tomu vyjádřím.
Měli byste vědět, že Vánoce naprosto nesnáším. Není to takové, jaké to bývalo, když jsem byla malá. Teď už jsou Vánoce jenom komerčním svátkem, ve kterém vůbec nejde o to, aby byla rodina pohromadě, aby byl klid a pohoda. Jde o to, kdo koupí víc dárků za víc peněz pro co nejvíc lidí. Je to jenom o dárcích. Pěkně pokrytecký. Ještě ke všemu, když v podstatě vůbec nic nechci. Jediný, co bych si přála pod stromeček, je láska (ach ach, patetická blbka). Blbý, ale pravda.
Když jsem dneska nakupovala dárky (kupovala jsem je až dneska, ano) a stála jsem u jednoho stánku s takovýma různýma serepetičkama (vonný svíčky, ozdoby na stromeček, pozlacený jeleni...) a hrály koledy, představovala jsem si, že cítím vůni jehličí, a asi na pět sekund mě přepadla vánoční atmosféra. Cítila jsem se vánočně. Ale pak do mě strčila nějaká babka, která nejspíš běžela za nějakou slevou a bylo to fuč. ... Aspoň jsem dneska koupila většinu dárků, chybí mi už jenom poslední dva.
Jo, to je taky ten důvod, proč nesnáším Vánoce; tu povinnost. Někdo mi dává dárek? Musím mu ho dát taky. Je to totiž slušnost. Kam se podělo pravidlo 'Dávám dárky jenom lidem, na kterých mi záleží' ? Nemám peníze, nemám náladu, chci, aby to už bylo za mnou.
Ale teď konečně k tématu. Co si přeju k Vánocům? Přeju si, O., abys mě miloval. :D Jsem sentimentální a zase to přeháním. Ale tak to prostě je. Už jsem říkala, že nechci, nepotřebuju, nic kromě lásky. Vážně, neni to kec. Nějak prostě nic nepotřebuju. Když něco chci, můžu to mít, nemusí být zrovna Vánoce. Ano, nejspíš mě potěší, že budu mít zase něco novýho, ale není to nutný, vážně bych se bez toho obešla. A to nejsem prototyp skromnýho člověka. Spíš naopak.
Pořád dokola si opakuju: "Proč, proč, proč musí bejt Vánoce?!" Vysávaj mě. Nemam energii. Dokonce ani nemám ráda vánoční cukroví. Chutnají mi jenom perníčky. Tak jsem si je upekla. Sama. (Protože máma mi je z neznámých důvodů odmítla udělat.) Udělala jsem těsto (moc se to těstu nepodobalo, to je pravda) a pak jsem vykrajovala. A pekla. V troubě. Fakt, nekecám. A ano, mám všechny končetiny, nejsem zraněná. Ale přísahám, že už nikdy nic nepeču. Ani za zlatý prase. Za tu námahu to vůbec nestojí.
Vánoce sucks.
Kamenujte si mě.

Btw., včera jsem hodila tlamu a mám na ruce (pravý) obvaz, protože mám naražený zápěstí. Nenávidim sníh!!! (I když se mi to stalo doma, když jsem se zvedla ze židle a zakopla jsem o lavor (wtf?? nikdy nepochopim, kde se tam vzal).)

Kontroverzní Kaku


Přeludy

1. december 2010 at 22:03 | Kaku |  Ostatní povídky
Trošku citová záležitost. :D
Řeknu vám to asi takhle. Tato povídka se skládá zhruba z tohoto: Klišé, klišé, klišé, klišé, citečky (:D jsem rozněžnělá) a klišé.
Víte, nechci, aby kdokoli došel k nesprávnému závěru. Důvod, proč je to tak uboze napsaný, je ten, že to je (a možná není *paní tajemná*) něco (útržky) z mého nezajímavého života. Nechci říct, že všechno. Nechci říct, které části. Nechci, aby lidi věděli, jak ubohý můj život je. :D Možná jsem ta hlavní "hrdinka"... možná ne. To se nedozvíte. A já se budu snažit zapomenout na to, že tuhle snůšku keců publikuju. *s nadějí* Na mojí obranu podotýkám, že je to nějaký ten pátek starý...
Upozorňuji, že zvlášť prvních několik odstavců je dost strašných. Tak moc, že je po sobě nejsem ochotná číst. Ale není to tak dlouhý... :)


K. again