February 2011

V prekérní situaci

11. february 2011 at 16:50 | K. |  →Krutý život štvané Kaku
Smysl života je ten důvod, proč mají lidé sílu žít další den. Většina lidí smysl života má. Když se stane to, že smysl života nemáte, nacházíte se tam, kde bych to slušně nazvala "V prekérní situaci" a neslušně "V prdeli".
Poslední dobou jsem dost uvažovala o tom, co je mým smyslem života. Na nic jsem nepřišla. A od tý doby se nemám moc dobře. You know, když máte pocit, že jste tu zbytečně, že vás nikdo nemá rád a nejste si jistý, jestli se chcete dožít dalšího rána, je to docela na houby. Zjistila jsem, že nevím, co chci v životě dělat a že vlastně nemám žádný vyhlídky. Nikde za rohem na mě nečeká kluk s nápisem "LOVER" na čele, děti nechci a pracovat taky nebudu (leda by existovala práce, kde by mi platili za spaní, válení se nebo jedení... nebo všechno dohromady).
Posledních pár měsíců jsem byla v pořádku. Měla jsem pocit, že mám proč žít, že je všechno fajn. Pronásledovala jsem toho kluka, co ho miluju, a dost mi to vyhovovalo. Jo, možná jsem se tak zařadila mezi stalkery, ale užívala jsem si to. Pak mi došlo, jak ubohá jsem a moje iluze se začaly pomalu ale jistě bortit. Pak už iluze nebyly a zůstal jenom hnusnej pocit na zvracení. Nebo tak něco. A začala jsem si všímat takových těch detailů, kterých jsem si nikdy dřív nevšímala. Znáte to. Náznaky toho, že jste v hajzlu. Že se nemáte na koho spolehnout. Že ve skutečnosti nikoho nezajímá, jestli důvod, proč jste nepřišli do školy je, že jste nemocný a je vám blbě, nebo že už tejden hnijete na hřbitově. Když celý dny trávíte na svém obláčku někde vysoko nad hlavami všech, je vám jedno, že žijete iluze. Ale když si to pak všechno uvědomíte, docela to sucks.
Ale fakt jsem si nechtěla stěžovat. Jenom mě to tak napadlo. A mým novým úkolem pro příštích několik týdnů je NAJÍT SMYSL ŽIVOTA. Tak.

It is nonsense, says Reason
It is misfortune, says Calculation
It is nothing but pain, says Fear
It is hopeless, says Insight
It is ridiculous, says Pride
It is frivolous, says Prudence
It is impossible, says Experience
It is what it is, says Love

Tenhle kousek poezie je to, co mě v poslední době "dostalo". Když jsem si to přečetla, zanechalo to ve mně pocit. Jde o to, že obvykle ve mně básničky a podobný hovna, když už si teda nějaký přečtu, zanechávaj leda tak pocit typu A-to-bylo-jako-co? a ptám se sama sebe, jak jsem se k tomu vlastně dostala. Ale tohle. Tohle je něco jinýho. Je to první kus umění, který ve mně vyvolal příjemný pocit, že možná nebudu úplně ztracený případ a že přece jenom v umění existuje něco, co dokážu pochopit.
Další věc, kterou chci zapomenout, je ta, že v pondělí je Valentýn. Sračka prostě. Plánuju leda tak to, že se přejim čokoládou a budu si psát srdceryvný statusy na facebook. Fajn, to druhý neni pravda. Pokud mě to tam nasere, napíšu něco fakt nenávistnýho, že si mě budou muset někteří lidé odebrat z přátel, protože ze mě budou mít strach. Ach jo, nikdy jsem tohle nechtěla řešit, ale je to silnější než já. Jsem si prostě jistá, že Valentýn byl vytvořen pouze za účelem zdeptat mě. Tím, že mi připomene, že jsem sama. Jo.
Ale už dost.

Bye, jdu dělat něco užitečnějšího (whatever).