May 2012

Kdyby

19. may 2012 at 23:59 | K. |  →Krutý život štvané Kaku
Kdyby... někoho zajímalo, co se mnou je nebo není.
Kdyby... si někdo dal tu práci a snažil se mě vážně poznat.
Kdyby... mi někdo bezmezně důvěřoval.
Kdyby... byl na světě někdo, kdo by mě tahal ven jenom proto, že jsem doma sama se svojí kočkou a že nejsem šťastná.
Kdyby... mě někdo chápal.

Ale člověk nemůže mít všechno.
A já nejsem nešťastná, nebo si to minimálně nepřipouštím. Vím, že většinu svojí nespokojenosti si způsobuju sama, vždycky je něco, co mi vadí. Většinou nějaká nepřekonatelná překážka ve stylu:


Nevím, prostě mám až moc času na přemýšlení. To nikdy není fajn.
Kdybyste to někdo potřeboval nutně vědět, mojí novou vášní je sledování jihokorejských filmů. Totálně áčkový dramata, který vás dostanou natolik, že budete brečet až několik hodin (true story bro).
Víte co, zase si tu jenom stěžuju. Ale popravdě, od toho blogy jsou, ne? Na vylejvání srdíčka. Nechci psát o svém každodenním životě, je to nuda a stejně nikoho nezajímá, že propadám z chemie a z matiky a že z fyziky si tohle pololetí věřím na trojku (!!!). Že jsem si pořídila kotě, Whiskey (její jméno), že jsem si z netu zase objednala nějaký šíleně drahý cetky. (Protože jsem měla pocit, že to potřebuju, samozřejmě.)
Já jenom chci, abyste všichni věděli (ano, vy všichni, celá planeto, i vy, návštěvníci z jiných planet a přátelé z Texasu), že se opět upínám na lidi, kteří o to nestojí, že jsem opět nešťastně zamilovaná (no vážně, koho to překvapuje), že jsem celkově nespokojená se vším, co mám, jak už jsem zmínila výše.
Ale aspoň mám svoje korejský filmy. A hudbu. A Whiskey a whiskey. Ne, dobře, whiskey jsem měla tak 2x v životě.

Víte, důležitou informací na závěr je asi to, že mám tak trochu horečku. A pravděpodobně mi samovolně imploduje hlava. Ale neztrácím naději, pracuji na svém psychickém zdraví s pomocí deníčku, tumblr a tohoto, mnou zanedbávaného, skromného, blogu.

Páčko.