January 2013

What the fuck did you just fucking say about me, you little bitch?

28. january 2013 at 21:08 | K. |  →Krutý život štvané Kaku
Nesnáším idioty, a to zhruba do tý míry, že si představuju, jak hoří, popř. umírají nějakým jiným bolestivým způsobem. Občas si myslím, že lidstvo potřebuje novou epidemii moru, aby se to tu trochu pročistilo (při mém štěstí bych pochopitelně umřela mezi prvními a pak by se vymyslel lék).

a) Není mi jasný, jak mohl prezidentský volby vyhrát Zeman. Na druhou stranu mě to ani trochu nepřekvapuje, myslím, že jeho hulvátství a buranství přesně vystihuje podstatu naší krásné země české. Ať žijou jitrnice a tlačenka s cibulí, máme novýho prezidenta!

b) Co opravňuje zcela zdravě vypadající důchodce obořit se na sedící omladinu? Znamená to, že v den svých 60. narozenin automaticky získávám privilegium obtěžovat okolí, abych si na jednu zastávku sedla? A vůbec, když už jsou tak staří, nemocní a umírají, proč jezdí hromadnou dopravou? Nemám ráda lidi, co dělají rozruch na veřejnosti.

c) Pohádáme se, protože jsi imbecil, já ti předem řeknu, že, jestli se vážně chceš pouštět do hádky se mnou, je to jednosměrná ulice, načež tě po nevkusných urážkách z tvojí strany pošlu do horoucích pekel, a ty si myslíš, že máš co mi odpouštět? Že už je to mezi náma dobrý, když jsme tomu nechali čas? Ne, neni. Pořád si přeju, abys trpěl. Hodně.

To je zhruba vše k mému dnešnímu hejtu. Slunce v duši.

K.

Quel jour nous sommes?

15. january 2013 at 20:36 | K. |  Ostatní povídky
If you want to know, nevzali mě na scenáristiku na FAMU, což beru jako největší křivdu svýho života (samozřejmě až po stále se zvyšující ceně kafe v automatu u nás ve škole). Sere mě, že jsem nebyla mezi 18 vyvolenejma postupujících do druhýho kola, ale popravdě mě to ani nepřekvapuje, poslední měsíc se mi sype všechno hlavu a já přehodnucuju svoji víru ve spravedlnost a všeobecně v život. Lalala, znáte to, když se něco sere, tak pořádně. Nebrečim, to zas ne, ale mam divný stavy, kdy si povídam sama se sebou, popř. se svojí kočkou, nepřítomně zíram na věci víc než obvykle nebo se zcela bezdůvodně usmívam či hystericky směju (myslim, že je to proto, že se nenávidim. hhha). Hm, vlastně to neni zas až taková změna, mimo jsem byla vždycky.

Nicméně jsem napsala tuhle rozkošnou povídečku, kterou na famu podle všeho moc neocenili, což mi nevadí, stačí, že se líbí mně, no ŽEJO. A pozor! Dokonce má pointu a je v ní skrytý ponaučení. Snažila jsem se, no.