Třešňová melancholie

15. june 2013 at 2:30 | K. |  →Krutý život štvané Kaku
Občas, když se nikdo nedívá, si chci vytrhnout srdce z těla ven. Ale nejsem tak melodramatická, abych to fakt udělala. Ale dost často o tom přemýšlím.

Nejradši mám, když svítá a první paprsky se prodírají větvemi stromů za oknem kuchyně, všechno se postupně ozařuje. Mám ráda ten stav mezi světlem a tmou. Nesnáším tmu a nesnáším světlo. V přítmí najednou všechno vypadá nadějně. Venku zpívají ptáci a všechno voní tak čerstvě, nově, jako by věci začaly dávat smysl.
V těch chvílích bych komukoli řekla jakékoli svoje tajemství. Neumím si představit, že bych se při svítání pokoušela lhát.

Můj život funguje tak, že když se má něco stát, stane se to, co nejmíň čekám. Varianta, nad kterou jsem nepřemýšlela. Snažím se tomu předcházet tím, že všechno promýšlím, beru v potaz jakýkoli vývoj situace, ale vždycky to skončí tak, že na něco zapomenu, nebo se stane to, co mi přišlo nepravděpodobný. Vždycky. Chtěla bych umět ovládat svůj život. Chtěla bych, aby můj život byl víc předvídatelný. Jednou v životě bych si chtěla něco naplánovat a pak jenom sledovat, jak jde všechno podle plánu. Nejspíš chci moc. Vždycky chci moc. Mám moc velká očekávání.

Nejsem chudinka. Problémy si vytvářím sama.

Chci bejt kytka. Třešňovej květ. Ačkoliv bych byla ten, co spadne na chodník a někdo na něj šlápne.


Peace, I'm out.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama