July 2013

Chci

23. july 2013 at 19:14 | K. |  Psáno v pomatení

Ležela jsem vedle něj a přemýšlela jsem, jestli je to všechno něco, co si nalhávám, jestli mu na mně vážně nezáleží. To se mnou chce jen spát? Vím, že nechce vztah. Ale proč teda teď leží vedle mě a objímá mě kolem pasu? Proč má zavřené oči a nechá se ode mě hladit po tvářích? Nevím, jestli jenom neví, co chce. Jsem si jistá jenom tím, že myšlenka toho, že mě využil, se mi hnusí natolik, až to fyzicky bolí.
Jsem zoufalá chtíčem, ale netoužím jen po jeho těle. Chci jeho duši. Chci, aby měl to nutkání říct mi o všem, co se děje. Chci, aby přemýšlel o barvě mých očí, a co asi právě dělám. Chci, abych byla to poslední, na co myslí, než jde spát. Chci být jeho součástí.Nechci s ním být pořád. Chci být s ním, ale nechci být s ním. Chci s ním být málo a zbytek času přemýšlet o tom, jak mi chybí. Chci, aby si na mě zničehonic vzpomněl. Chci, aby mě zase držel kolem pasu, protože upřímně, to je jediná chvíle, kdy si připadám v pořádku a v bezpečí. A když mě políbí, svět se se mnou točí a všechno mi připadá správně. Jako by jeho rty na mých byly jediná správná věc ve vesmíru.
Nechci ho vlastnit. Nechci ho omezovat. Chci vědět, že mě má rád. Kdybych měla tu moc, že se jeho srdce rozbuší jako zběsilé jenom když zaslechne moje jméno, měla bych všechnu moc na světě.
Jak se můžu odtrhnout od člověka, který je sice vodou, ve které se topím, ale zároveň vzduchem, po kterém lapám?

Kráva a kráva

14. july 2013 at 21:11 | K. |  →Krutý život štvané Kaku
Chlápek v Brazílii umřel po tom, co na něj střechou propadla kráva. A já si tak říkám, jaká je pravděpodobnost, že se taková věc stane? Není všechno jenom o náhodě?

Když jsem byla malá, uprostřed noci do okna v mém pokoji narazil holub. Bydlela jsem ve třináctipatrovém paneláku, kde každý pokoj měl svůj balkon, a ten holub musel umřít náletem zrovna na moje okno. (Nehledě na to, že na tom balkoně potom pár dní hnil, protože jsem na něj zapomněla.) Proč zrovna moje okno? (Jsem vyvolená? Jsem holubí královna a nevím o tom?)

A existuje vůbec náhoda, nebo je to všechno osud? (Jsem leda tak královna řečnických otázek.) Občas si připadám jako simík a čekám, až se v noci probudím, zajdu si zaplavat do bazénu a nakonec se utopím, protože zmizely schůdky. Nýnaná!

Jsem jenom zmatená životem. Proč se dějou věci, který se dějou? Všechno je ironie a já mám sice ironii ráda, ale všechno má svoje meze. Tohle už je výsměch. Kéž by na mě spadla kráva.

Čus