August 2013

Tell me what's it all about

24. august 2013 at 21:57 | K. |  →Krutý život štvané Kaku
O čem je život? Studovat, najít si práci, vdát/oženit se, mít děti, mít psa, mít bazén, jet jednou za rok na dovolenou do Chorvatska, pracovat a pak jít do důchodu a občas pohlídat vnoučata? Tak přece vypadá společenský stereotyp, kterého se všichni více či méně drží.
A co když nechci nic nebo jenom něco z toho? Dělá to ze mě méněcenného člověka? Občas mám pocit že jo. Většina populace je ovlivněna předsudky; když se nedržíte daného schématu a nedejbože vybočíte, už se na vás někdo dívá skrz prsty. Stačí se porozhlédnout kolem sebe.

Nebo je život spíš o hledání štěstí? Většina lidí si myslí, že čím vyšší postavení a víc peněz bude mít, tím bude šťastnější. Někdo to tak pravděpodobně může mít a já ho za to neodsuzuju. Jenom nemám ráda, když někdo odsuzuje mě za to, že já to nechci. Sorry, že nechci bejt ředitelka zeměkoule. Sorry, že se spíš snažím hledat ve svých koníčcích a v lidech kolem sebe. Chci toho tak moc, když chci, aby se lidi starali o svoje vlastní rozhodnutí a preference? Jenom proto, že někdo něco dělá jinak než vy, to nemusí být horší způsob, ne?

Fakt nevím, co je to s lidma.
Nikoho nic nezajímá. Nebo všechny všechno zajímá až moc.
Možná je to tím, že piju svojí druhou sklenku bílého (müller-thurgau; na etiketě teď čtu, že prý chutná všem, co mají v duši cit a lásku... bavim se, jednou chci vymýšlet poutavá povídání na etikety vín), možná je to fází Měsíce.

Chci jenom vystudovat a pak mít děti. Klidně bych měla jenom děti, kdyby mě společnost nenutila mít 3 vysoký školy a diplom z jaderný fyziky, to přece abych se uživila a mohla mít dvě auta a dům za Prahou.

Každým dnem jsem čím dál tím víc znechucená.

Domluvila jsem. Mňau.



čus

6. august 2013 at 0:44 | K. |  →Krutý život štvané Kaku
nefunguje mi klávesnice (protože jsem si na ní vylila pivo) a klávesnice na obrazovce je výsměch celýmu lidstvu, takže se nemůžu (čti: nechci) rozepisovat, a tento počin, jakási odplata bohů, v podstatě shrnuje celou moji nynější existenci
jenom jsem chtěla říct jednu takovou věc, jenom jednu větu, která vyplula z mého poetického nitra; zakopu tvoje mrtvý tělo na svý zahrádce a vysadim tam hyacianty
čus