January 2014

Brand new

10. january 2014 at 16:13 | K. |  →Krutý život štvané Kaku
2014! Nový rok! Tentokrát to všechno vyjde!

Posledních několik dní jsem se měla fakt hrozně dobře. Rozhodla jsem se totiž, že se vykašlu na lidi, který na mě kašlou, a že ve svém životě nepotřebuju nikoho kromě sebe, já sama musím být někdo, na koho se můžu spolehnout. Neříkám, že jsem se zničehonic začala mít ráda, ale spíš jsem si přestala přát, aby na mě spadnul obří meteorit; dneska se ve mně ale zase něco zlomilo. Nebo umřela další moje část, těžko říct.

Nevím, čím to je, asi jsem prostě špatně spala, nicméně mám zrovna teď hrozný vztek, nejvíc na vesmír, a to za to, že funguje tak, jak funguje (debilně). Já vím, že si za všechno můžu sama, ačkoliv nelituju ničeho, co jsem kdy udělala (snad až na pár věcí... třeba ta druhá Siesta před chvílí), prostě vím, že kdybych mohla, udělám to všechno znova. Možná o něco líp, v lepším oblečení a s červenou rtěnkou na rtech, ale stejně.

Jsem hrozně zklamaná. Hrozně, hrozně, strašně moc zklamaná. A přestože zklamání je v podstatě moje druhý já, nikdy jsem se nenaučila ho překonat. Můžu ho jedině potlačit, nacpat někam do koutku svýho vědomí. Jenomže ani to moc nefunguje, obvykle se vrátí, když si večer lehnu a snažím se usnout, a to mě pak teprve dusí svýma chapadlama a řve mi do ucha, že si to vlastně zasloužím. Teda spíš to teď vypadá, že jsem schizofrenní, ale myslím, že ve výsledku na tom nesejde. Prostě mám problémy. Se spánkem. Což bych řekla, že je celkem fajn indikátor toho, že nejsem v pohodě, i když si to nalhávám. Jenomže přes den se to dá zvládnout, zvládám to, jsem dokonce tak úspěšná, že si připadám skvěle, zdravě, velmi vitálně. Nejhorší to prostě je, když jsem sama. Nejsem sama sobě kamarádkou a musím začít být.
Až budu mít peníze, něco si koupím. A vezmu se na rande. Koupím si kytku. Budu sama sobě svojí holkou.
A to může být třeba moje předsevzetí.
(Prosím, dejte mi někdo peníze.)

K.