June 2014

Otevřeně explicitní

15. june 2014 at 15:28 | K. |  →Krutý život štvané Kaku
Nechápu, proč k sobě lidi nemůžou být upřímný. Přece je to logický - většina problémů se dá vyřešit otevřenou komunikací. Samozřejmě když někomu řeknu, že je idiot, nic to neřeší, ale říct někomu, že by byl menší idiot, kdyby byl upřímnej, to už je celkem konstruktivní doporučení, no ne?
Když něco po někom chci, musím mu říct, co po něm chci. Nemůžu o něm na potkání vykládat, že je spodina světa, když neví, že dělá něco špatně (což je zase poněkud subjektivní hodnocení, ale ya feel) a že se po něm něco chce. Vždycky se jde domluvit. Existuje kompromis. Kompromis je fajn. Mluvit je fajn.
Vím, že nic nevím. Ale stojím si za tím, že každý je svého štěstí strůjce. Okolnosti někdy můžou být ne tolik fajn, ale v podstatě každý může časem získat to, co si přeje s vynaložením většího či menšího úsilí. Štěstí je schopnost překonat nástrahy osudu a vždycky se sebrat ze všech sraček. A jo, koncept smůly mi není zcela neznámej, ale taky věřím tomu, že na světě člověk může trpět jenom tolik času, kolik si ho skutečně užije. Všechno zlý je pro něco dobrý a bez těch hroznejch věcí bychom si nikdy neuvědomili, že se vlastně máme dobře.
A taky není moc dobrý strachovat se o budoucnost.
Připadám si jako notorickej plácač ohranejch klišé, ale vlastně je mi to jedno, protože si můžu dělat, co chci.
Občas život není fér a občas je všechno fakt totálně na píču, ale někdy je život fakt zasraně krásnej. A za to stojí žít.
Stay strong.