August 2014

Můj život je taky krám

9. august 2014 at 19:29 | K. |  →Krutý život štvané Kaku
Možná bych měla smazat tenhle blog, ale nejspíš to nezvládnu. Zjistila jsem totiž, že hrozně moc dlím na minulosti a schraňuju věci jenom proto, že se k nim vztahují nějaký i celkem bezvýznamný vzpomínky. Jako když nejsem schopná vyhazovat účtenky z restaurací, protože žiju v přesvědčení, že až se za pár let na tu účtenku podívám, vzpomenu si, co jsem měla k jídlu a jak hrozně super to jídlo bylo. Což je kravina. Většinou si vůbec nemůžu vzpomenout, co to bylo za příležitost a proč jsem jako byla v restauraci. A to mi teda přijde o dost horší. A k ničemu. A proč bych to vlastně vůbec měla dělat.

Trochu se bojím, že se přeměňuju ve svoji prababičku. Taky nikdy nic nevyhodila. Když jsme za ní a za pratetou o víkendech jezdili, nesměli jsme chodit do jiných místností než do chodby a do kuchyně, a to nejspíš proto, že všude jinde bylo všechno zavalený krámama. Občas jsem se tam potajmu vkradla, samozřejmě jsem tajemství nemohla nechat tajemstvím a musela jsem zjistit, co se skrývá za zavřenými dveřmi. Všude byly komínky starých novin, časopisů, papírů a bůhvíčeho ještě a vedly tam jenom hrozně úzký uličky. K většině nábytku nebylo možný se dostat. Stejně se to všechno prohýbalo pod tíhou věcí, který se měly už dávno vyhodit. A smrdělo to tam. Jako dávno zapomenutý vzpomínky.

Jenomže přece nemůžu vyhazovat věci, který pro mě něco znamenají? A nemůžu se ani zbavit lidí, který pro mě něco znamenají. Já se prostě nikdy ničeho nezbavím. A umřu zavalená nepotřebnýma krámama a debilníma lidma, který ze mě vysajou i poslední zbytky mojí vůle žít.

Haha, supr. Těším se moc.